Záznam telefonních hovorů a použití získaných záznamů v soudním řízení

Možnosti pořízení a použití zvukových záznamů

Pořízení a následné použití zvukového záznamu může v mnohých případech znamenat zásah do osobnostních práv zakotvených v právním řádu České republiky. V první řadě jde o práva na ochranu osobnosti a ochranu soukromí člověka, tak jak jsou vymezena v § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Zvukový záznam týkající se fyzické osoby je možné pořídit jen při splnění těchto zákonem definovaných podmínek:

1. se souhlasem zaznamenané osoby,

2. bez souhlasu zaznamenané osoby jen na základě těchto zákonných licencí:

a. Na základě úřední licence pro účely výkonu státní moci.
b. Pro vědecké a umělecké účely.
c. Na základě zpravodajské licence pro účely tiskového, filmového, rozhlasového a televizního zpravodajství.

Pořízení záznamu vlastních telefonických hovorů

Pokud jde o záznam telefonního hovoru bez souhlasu některého z jeho účastníků, existuje kromě výše uvedených zákonných licencí možnost legálního pořízení záznamu telefonního hovoru na základě tzv. konkludentního (nevýslovného) souhlasu zaznamenané osoby. Pravidlo, podle kterého má každý právo zaznamenávat své vlastní telefonické hovory s jinou osobou, vychází z předpokladu obecného povědomí o tom, že telefonáty mohou být technickou cestou jejich účastníky běžně zaznamenávány, z čehož lze dovozovat, že účastníci hovoru jsou srozuměni s možným pořízením zvukového záznamu telefonátu, a že tedy s touto možností konkludentně souhlasí, neprojeví-li nesouhlas. Obecně tak lze říci, že pouhým pořízením záznamu soukromého telefonního hovoru nedochází ještě k zásahu do osobnostních práv účastníka tohoto hovoru. Totéž však nemusí platit o použití uvedeného záznamu k jiným než soukromým účelům, tj. například k provedení důkazu v soudním řízení.

Užití legálně pořízeného záznamu

Rozhodovací praxe českých soudů nedává jednoznačnou odpověď na otázku, zda lze využít záznamy telefonních hovorů, pořízené soukromou osobou, jako důkazy. Zcela jistě nebude sporu o možnosti použití záznamu, který byl pořízen se souhlasem zaznamenané osoby nebo (bez tohoto souhlasu) na základě některé ze zákonných licencí, pokud zaznamenaná osoba souhlasila s použitím záznamu v důkazním řízení. Spornou však může být přípustnost použití záznamu, pokud byl sice pořízen se souhlasem zaznamenané osoby (ať už výslovným či konkludentním), avšak tato osoba odmítla použití záznamu jakožto důkazního prostředku v soudním řízení.

Soud musí v každém konkrétním případě posuzovat, zda proti právu na ochranu osobnosti nestojí jiné právo, kterému by v daném případě měla být poskytnuta vyšší ochrana. Pokud by soudy striktně odmítaly použití legálně získaných záznamů telefonních hovorů bez svolení zaznamenaných osob, mohlo by to v případě, kdy by byl takovýto záznam jediným důkazem ve věci, znamenat i odepření spravedlnosti, porušení práva na spravedlivý proces či práva na náležité zjištění skutkového stavu. Ve svém důsledku by tak soud umožňoval tomu, kdo se dopustil protiprávního jednání, zbavit se odpovědnosti za své jednání pouhou obranou domnělého práva na ochranu své osobnosti a soukromí.

Lze tedy shrnout, že záznamy telefonních hovorů mohou být jako důkazní prostředek použity bez souhlasu zaznamenané osoby za situace, kdy tato osoba odmítá svolit k provedení důkazu, jelikož si je vědoma možnosti svého usvědčení z protiprávního jednání. Rovněž tak mohou být tyto záznamy použity bez souhlasu dotčené osoby tehdy, pokud je zde jiný chráněný zájem, který ospravedlňuje zásah do osobnostních práv zaznamenané osoby.